Sociální zabezpečení v České republice

Každý zaměstnanec v České republice je účastníkem systému sociálního zabezpečení. Zaměstnancům je sociální pojištění automaticky strháváno z platu. Tzv. sociální odvody jsou tvořeny 6,5 % ze mzdy a 25 %, které platí zaměstnavatel z hrubé mzdy zaměstnance, z toho jde 21,5 % na důchodové pojištění, 2,3 % na nemocenské pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

Podrobnou příručku českého systému sociálního zabezpečení vydanou Evropskou komisí najdete zde.

Celkové odvody ze mzdy

Celkové odvody se vždy počítají z hrubé mzdy. V souhrnu platí zaměstnavatelé za zaměstnance 34 % na povinném pojistném, z toho 25 % na sociálním pojištění a

9 % na zdravotním pojištění. Zaměstnanci dostávají od svého zaměstnavatele na účet čistou mzdou, která se liší oproti hrubé mzdě, protože mzdová účetní sráží zaměstnanci daň z příjmu fyzických osob, sociální pojištění (6,5 % z hrubé mzdy) a zdravotní pojištění (4,5 % z hrubé mzdy). Daň z příjmu činí 15 % ze superhrubé mzdy, přičemž se při výpočtu uplatní daňové slevy, na které má zaměstnanec nárok a případně daňové zvýhodnění na děti.

Formuláře

Informace o nástupu do zaměstnání – EU občan, občan třetí země s volným vstupem

Informace o ukončení zaměstnání občana EU, občana třetí země s volným vstupem

Informace o vyslání pracovníka

Sociální zabezpečení v EU

Každá země EU má své vlastní právní předpisy o sociálním zabezpečení, které se vztahují na všechny pracovníky, kteří v dané zemí pracují, bez ohledu na jejich státní příslušnost.

Cílem Evropských předpisů o koordinaci sociálního zabezpečení je zajistit, aby občané EU pracující a pobývající v jiném členském státě než je stát jejich původu, nepřišli o svůj nárok na sociální zabezpečení (např. nárok na důchod či na zdravotní péči) a aby věděli, které vnitrostátní předpisy se na ně vztahují.

Podle pravidel EU odvádí každý pracovník příspěvky na sociální zabezpečení vždy jen v jedné zemi. Do jakého systému sociálního zabezpečení spadá, určuje většinou místo výkonu práce (bez ohledu na bydliště či sídlo zaměstnavatele).

Základní předpisy:

Nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

Prováděcí Nařízení EP a Rady (ES) č. 987/2009

Novelizace obou nařízení Nařízením EP a Rady (ES) č. 465/2012 (od 28. 6. 2012)

- od 1. 4. 2012 aplikace i na občany Švýcarska, od 1. 6. 2012 aplikace i na občany Lichtenštejnska, Islandu a Norska a od 1. 7. 2013 aplikace na občany Chorvatska

Nařízení EP a Rady (ES) č. 1231/2010 rozšiřující aplikaci nařízení 883/2004 na občany třetích států

Nařízení EP a Rady (EU) 500/2019 – alternativní postup pro Brexit

Sociální zabezpečení u třetích států

Česká republika uzavřela s několika třetími státy smlouvy o sociálním zabezpečení. Přehled těchto smluv najdete zde. Základní pravidlo uplatňované u těchto smluv je, že zaměstnanec podléhá předpisům státu výkonu činnosti.